Děti a mládež v horách Bulletinech LK ČHS a SHM 1990 – 2002

 

1992

 

ZASEDÁNÍ LÉKAŘSKÉ KOMISE UIAA V BELLUNU 25.9.1992

 

ZDRAVOTNÍ PROBLEMATIKA HOROLEZECTVÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE.

 První široce a do jisté míry filosoficky pojaté zpracování tohoto tématu v rámci LK UIAA, ze kterého má vyjít konkrétní metodická doporučení pro horolezeckou veřejnost, předložil prof. Dr. J.R.Morandeira (Zaragoza) pod názvem "Děti a hory".

 Na prvém místě je třeba vzít na vědomí existenci velmi rozdílných dětí a velmi odlišných hor: srovnej např. Pyreneje, Himaláje a horstva Jižní Ameriky resp. návštěvníky a stálé obyvatele, kteří většinou nikdy své výšky neopouštějí. Většina našich dětí, náležejících k vysoce technizované společnosti "uvězněné do městského ráje s automobily, televizory, ledničkami a automatickými pračkami", však v horách nežije, nýbrž do hor chodí za účelem hry a kontaktu s přírodou. Tyto děti se (zpravidla) umějí řídit dopravními semafory, umějí obsluhovat video, nedokáží se však volně pohybovat v otevřené přírodě. Himalájské děti si sice v horách také hrají, ale především v nich žijí resp. přežívají (survive), žijí v primitivnějších a zaostalých zemědělských společenstvích, ve středověkých zdravotnických a hygienických podmínkách (např. problém nezávadné pitné vody, potravin a střevních infekcí). Průměrný věk dosahuje jen 40-42 let, neexistují dětští lékaři a očkování, úmrtnost dětí dosahuje 40%.

 Lékař expedice se při léčení místních obyvatel může u dětí setkat s menigokokovým zánětem mozkových blan, streptokovovým zánětem srdeční nitroblány, miliární a kavernózní plicní tuberkulózou atd. a je konfrontován se skutečností jak větší části lidstva jsou prakticky odpírány poznatky moderní medicíny.

 O prospěšnosti horolezectví pro děti již byla napsána řada studií, některých velmi historických, z nichž stojí za seznámení monografie "Dítě a hora", kterou v r. 1911 napsal Dr. Antono Espina y Capo.

 Naše dnešní děti, "zrozené jako krále přírody", kteří s přírodou ztratily kontakt, musí přírodu opět poznat a respektovat ji. Jsou čtyři sporty, které symbolizují odvěké úsilí člověka o přežití: box, býčí zápasy, motorismus a horolezectví. Přestavují konfrontaci člověka s člověkem, se zvířaty, technikou a přírodou. K úspěšnosti je zapotřebí vyvážená kombinace síly, schopností a inteligence. Avšak jedině horolezectví bez gymnastiky a kontroly nebylo "divadlem pro masy" a stále si zachovává svou původní nádheru. To je důvodem, proč horolezectví, testující lidské schopnosti v osobním "souboji" s přírodními silami, nelze chápat jen jako sport, ale i jako formu učení a porozumění životu.

 Každému je zcela samozřejmé, že ten, kdo skočí do arény, aniž by v životě viděl býka, či se postaví těžké váze bez předchozí boxerské zkušenosti, anebo se zúčastní Velké ceny Formule 1 bez toho, aby se předtím naučil řídit osobní automobil, je buď šílenec anebo sebevrah. Daleko bláznivější je však ten, kdo se vydá slézat hory bez znalostí jejich nebezpečí a horolezecké techniky. Zájem o horolezectví může být vrozený, avšak zkušenost je třeba získávat v dětství a mládí. Ideální je série kursů pro děti podle věku na základě učení se hrou od prostého setkání se s horami (Aragonská horolezecká federace má těchto stupňů pět!).

 Určení věku, ve kterém by dítě mělo přicházet do hor, zůstává stále otevřenou otázkou. Není to vyloučeno krátce po narození, jestliže člověk, jenž sebou dítě do hor bere, ví jak (Morandeira). Tak lze dítěti ukázat zázraky přírody a zvyknout je na ni, naučit je pohybovat se s dospělými po cestách a stezkách, překračovat jezera, stanovat a "přežívat" v přírodě. Později se naučí zacházení s lanem, se stoupacími železy a kladivy do ledu, i ničím nenahraditelnému pocitu uspokojení při dosažení vrcholu hory, a také zvláštnímu přátelství spojujícímu dobré horolezce. Naučí se tomu, čemu L. Terray říkal: "Vysoká hora není jen poušť ze skály a ledu bez dalších hodnot, kromě těch, které jí člověk sám přidává. Této věčně panenské poušti může každý dle svého přání vtělit obrazy ideálů, kterým věří".

 Proto je třeba dětem hory zpřístupňovat, učit je kousek po kousku poznávat, zvládávat a těšit se tomuto chaosu skal, sněhu a ledu. Neměli bychom se o ně bát, musíme je naučit všem nebezpečím, aby se před nimi uměly bránit. "Pokud jednoho dne, kdy dokončí svou výchovu, zatouží vyzkoušet své schopnosti v nejvyšších a nejtěžších horách, budeme vědět, že jen naslouchají nejstarším lidským vzorům a tužbám existujícím od okamžiku, kdy člověk přišel na svět: jít dále a výše a dosáhnout Boha".

 

1995

 

Děti v horách

 Zdravotní doporučení pro pobyt dětí v horách

 (návrh doporučení Lékařské komise UIAA, Dr.Dominique JEAN)

OBECNÁ PRAVIDLA

Děti mohou v horách pobývat a pohybovat se v nich v závislosti na svém věku a znalostech rodičů o horském prostředí a jeho rizikových faktorech. Chůze, lezení a lyžování musí být pro dítě potěšením a je důležité přizpůsobit dobu trvání zátěže věku a zdatnosti dítěte a dodržovat odpočinek. Ze zkušenosti lze pro děti, které se narodily v nížině, doporučit tyto výškové hranice: do 1 roku věku 1500 m, do 7 let 3000 m, do 14 let 4000 m. Dospívající mohou vystoupit výše, pokud mají zkušenosti z hor, přísně respektují pravidla aklimatizace a doprovázejí je dospělí, kteří jsou si vědomí nebezpečí v horách.

 

SPECIFICKÁ VÝŠKOVÁ RIZIKA

1. Akutní horská nemoc (AHN)

 Relativní ohrožení dětí ve srovnání s dospělými není přesněji objasněno, ale zdá se, že ve středních výškách (do 3000 m) není mezi dětmi a dospělými rozdílů. Pro výšky nad 3000 m informace chybějí, doporučuje se opatrnost a je potřeba si položit dvě otázky:  1. Opravdu se to dětem líbí? 2. Není motivací výstupu reklama?

 Pro prevenci platí, stejně jako pro dospělé:

- dostatečně pomalý výstup (300 m/24 h),

- vyloučení nadměrné zátěže po příchodu do výšky,

- sestup při přiznacích horské nemoci.

 Neexistují experimentání studie o lékové prevenci AHN u dětí (acetazolamid, dexametazon). Léky nelze doporučit a je nutné respektovat pravidla aklimatizace. Aspirin (Acylpyrin) nebo paracetamol (Paralen) lze podat při bolestech hlavy v dávce odpovídající tělesné hmotnosti dítěte.

2. Syndrom náhlého úmrtí dítěte.

 Případy náhlých úmrtí dětí bez zřejmé příčiny jsou sporným a diskutovaným problémem. Riziko hrozí ve věku do 1 roku věku dítěte, nejvíce mezi 2. a 4. měsícem. Teoreticky platí: čím větší nadmořská výška, tím větší je riziko. V zimě může být dalším rizikových faktorem infekce dýchacích cest.

 Ze zkušenosti se doporučuje nepřekračovat s kojenci výšku 1500 m, u ohrožených - předčasně narozených, hypotrofických a anemických - setrvat co nejníže. Toto doporučení je individuální a závislé na nadmořské výšce stálého pobytu a zdravotním stavu.

 

OTORHINOLARYNGOLOGICKÁ RIZIKA

1. Bolesti v uších a záněty středního ucha.

 Hrozí při náhlých změnách výšky. Kojenci a batolata neumějí vědomě kompenzovat změny barometrického tlaku. Při cestě autem je třeba nechat dítě sát každých 300-500 výškových metrů. Je-li dítě nachlazeno, je nutné mu čistit nos co nejčastěji, častěji je nechat sát, případně cestu přerušit. Nedoporučuje se brát kojence do lanovky, neboť změny tlaku vzduchu jsou příliš rychlé a velké.

2. Zánět hrtanu.

 Vyskytuje se často v zimních lyžařských střediscích, kde je v místnostech suchý a přehřátý vzduch. Riziko lze snížit zvlhčováním vzduchu.

CHLAD

 Riziko omrznutí a podchlazení je u dětí větší než u dospělých, neboť mají méně podkožního tuku, nižší rezervy energie, vyšší poměr povrchu těla k tělesné hmotnosti, a tudíž vyšší ztráty tepla. Regulace oblékání je pouze v moci dospělých.

 Nedoporučuje se nosit děti v sedáčkách, kde mohou rychle vychladnout. Stlačení stehenních tepen zpomaluje krevní oběh v dolních končetinách a hrozí vznikem těžkých omrzlin.

SLUNCE

 Ochrana kůže a očí před UV zářením ochrannými mastmi a brýlemi je ještě důležitější než u dospělých. Je třeba nosit klobouk (čepici).

VÝŽIVA

 Dostatečný přísun tekutin pitím má zabránit vzniku dehydratace a ohrožení omrzlinami v zimě, úpalem v létě a poškození šlach a chrupavek. Nízké energetické rezervy je třeba kompenzovat pravidelným stravováním, nevynechávat denní jídla.

 

Turistika a horolezectví s dětmi.

 Bezpečně v horách - se zážitky v přírodě"

(Preventivní doporučení Zdravotní komise Horské služby Slovenské republiky, MUDr.Igor Miko, podle letáku společnosti "Naturfreunde Oesterreich" "Wandern und Bergsteigen mit Kindern" k Mezinárodnímu roku rodiny 1994)

 Turistika velmi příznivě ovlivňuje vývoj duševních, tělesných a volních vlastností dítěte. Je však důležité ji přizpůsobit jednotlivých vývojovým etapám (Prof. Fritz Moravec).

 Děti sice chtějí poznávat hory, ale nesmějí v nich přepínat své síly, anebo být ohrožené (Doc. Dr. Franz Berghold).

 Děti nechodí do hor kvůli rodičům, nýbrž naopak. Na túře si děti chtějí hrát a objevovat své bezprostřední okolí. Dosažení vrcholu nebo jiného cíle je jim lhostejné (Christine Teichová)

NA CO JE TŘEBA DBÁT PŘI TURISTICE S DĚTMI

Zkušený doprovod.

 Rodiče, kteří v horách doprovázejí své děti, by měli být přiměřeně poučení a měli by mít pro tuto úlohu dostatečné zkušenosti. Právě nezkušenost a ctižádostivost rodičů bývají nejčastějším zdrojem nehod dětí v horách.

Základní plánování

 Pečlivé plánování túry, které respektuje i předpověď počasí, je velmi důležité. Nelze se spoléhat na štěstí a náhodu, jestliže se máme vracet domů zdrávi a zvláště jsme-li s dětmi.

Vzbuzovat radost

 Túra se nesmí stát žádnou mnohahodinovou "zabíračkou" anebo obtížným výstupem, které děti nudí. Je třeba, aby se během cesty uvolnily přestávkami a hrou.

Časté přestávky

 Děti se rychle unaví, ale i zotaví. Polovinu doby na túře by měl tvořit odpočinek.

Hodně tekutin

 Děti dostanou snadno žízeň. Opravdu potřebují více tekutin než dospělí - asi 1,5-2 krát více.

Účelné oblečení a výstroj

 Musí především chránit před chladem a špatným počasím. Kromě větru a dalších vlivů je třeba se chránit i před intenzívním slunečním zářením (krémy s vysokým ochranným faktorem, klobouk, brýle se 100% absorbcí UV záření).

 Lehká a pevná obuv s dobrými ponožkami by měly být pro děti stejnou samozřejmostí jako pro dospělé. Pro nošení dítěte na zádech je třeba mít pohodlnou sedačku, vhodnou opěrku hlavy a dostatečnou ochranu před sluncem a chladem. Střídat nošení s pohybem a přestávkami na hraní.

Odvaha k návratu

 Často se sestup podceňuje a nezahájí včas. Únava a pokles koncentrace jsou častými příčinami úrazů.

Tipy pro hru na túře

 Motto: "Přírodu objevovat, prožívat a chápat".

 Každý potok, každá louka, každý strom, ale i obyčejné kameny poskytují příležitost ke krátké hře, jsou vítanými změnami a motivací pro následující etapu.

 Pozorování rostlin a zvířat (lupa činí malé živočichy nesmírně zajímavými, dalekohled přibliží plachá zvířata).

 Lze pouštět lodičky, vyřezávat píšťalky, hledat pěkné hole. Malování, kreslení sbírání pěkných lístků a kamínků do sbírky.

 Děti mají velmi rády hry a "cákání" u vody. je třeba dát pozor, aby vodní tok nebyl příliš prudký a hluboký a měl ploché břehy.

 

MOŽNOSTI POBYTU A POHYBU DĚTÍ V HORÁCH PODLE JEJICH VĚKU

0 - 2 roky

 Na základě lékařských poznatků je nevhodné brát nejmenší děti do dvou let věku na horské túry a do lanovky. Jejich obranyschopnost vůči infekci je málo vyvinuta, nemají adaptační schopnosti vůči nedostatku kyslíku ve výškách od 2000 m, vyrovnávání tlaku ve středouší polykáním u nich ještě není vyvinuté a může dojít k bolestem v uších a zánětům středního ucha.

 V teplých dnech při hezkém počasí jsou vhodné krátké procházky údolím.

2 - 4 roky

 Rostoucí zájem o přírodu se u dětí projevuje asi od 3. roku. Lze plánovat krátké túry s četnými přestávkami, při kterých dítě hravou formou zkoumá přírodní prostředí. V náročnějším terénu lze za pomoci rodičů zkoušet první kroky bezpečného, jistého postupu.

4 - 6 let

 V tomto věku se hravou formou nacvičuje koordinace jednotlivých pohybů. Podnikají se túry lehkým terénem, neměly by trvat déle než polovinu dne. Jsou nutné časté přestávky, místo pro hru dětí volit se zřetelem k bezpečnosti neboť dítě si ještě není vědomé možného nebezpečí.

6 - 9 let

 Rodinné výlety se pro dítě stávají zpravidla fádními a potřebuje kamarády ze školy a je tedy vhodné je brát sebou. Děti objevují kouzlo dobrodružství dosahování blízkých cílů. Horské potoky, kde si lze hrát, stromy nebo balvany, které lze oblézat.

 Děti již mohou do větších výšek. Lezení a nošení ruksaku patří k hlavním atrakcím ve volné přírodě. "Cvičné skály" by neměly být vyšší než 1,5 m a pokusy o jejich přelezení by měli sledovat, případně zajišťovat rodiče. Teoretické poučování ještě nesplňuje svůj cíl, neboť abstraktní myšlení se plně vyvine zpravidla až ve 12. roce věku.

Od 9 let

 Roste tělesná síla a děti se učí předvídat nebezpečí. Pokoušejí se jednat správně již na základě vlastního uvědomování si nebezpečí. Nejčastější příčinou úrazu v dětství je nepozornost! Teprve od 8. roku jsou děti schopné se koncentrovat po delší dobu.

Od 13 let

 Schopnost dlouhodobého soustředění je plně vyvinuta až ve 13-14 letech.


Hranice zatěžování dětí dle věku

Nepřiměřené tělesné zatěžování v dětském věku může vést k pozdějším poškozením v dospělosti.

┌────┬────────────┬──────────┬────────────┬───────────┬──────────┐

│Věk │Túry        │Hmotnost  │ Vědomí     │Schopnost  │Abstraktní│

│    │            │batohu    │ nebezpečí  │koncentrace│myšlení  

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│0-2 │krátké                                                

│    │procházky                                             

│    │dolinou                                               

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│2-4 │krátké                                                

│    │túry                                                  

│    │časté                                                 

│    │přestávky                                             

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│4-6 │maximálně   │ max.1 kg │                                

│    │půldenní    │          │                                

│    │přestávky   │          │                                

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│6-9 │maximálně   │ max.2 kg │ od 6 let,  │ na delší            

│    │1 den                 │ bez předví-│ dobu               

                          │ vosti      │ od 8 let           

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│9-12│delší       │ max.4 kg │ od 9-10 let│ plně      │plně     

│    │putování    │          │ porozumí   │ vyvinuté  │vyvinuté 

│    │hravou      │          │ zásadám    │ od 13-14  │asi od   

│    │formou,     │          │ bezpečnosti│           │12 let   

│    │pohyb                                                 

│    │členitým                                              

│    │terénem                                               

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│13- │lezení,     │ max.6 kg │                                

│-16 │túry na                                               

│    │firnu a                                               

│    │ledu od 14                                            

├────┼────────────┼──────────┼────────────┼───────────┼──────────┤

│od  │páteř a                                               

│18  │klouby lze                                            

    │plně zatížit│                                           

└────┴────────────┴──────────┴────────────┴───────────┴──────────┘

 

 

1996

 

Děti v horách

Zdravotní doporučení pro pobyt dětí v horách (doporučení Lékařské komise UIAA, 1995)

OBECNÁ PRAVIDLA

Zdravé děti mohou v horách pobývat a pohybovat se v nich v závislosti na svém věku a znalostech rodičů o horském prostředí a jeho rizikových faktorech. Chůze, lezení a lyžování musí být pro dítě potěšením a je důležité přizpůsobit dobu trvání zátěže věku a zdatnosti dítěte a dodržovat odpočinek.

SPECIFICKÁ VÝŠKOVÁ RIZIKA

Nedostatkem kyslíku ani ostatními vlivy velehorských výšek nejsou děti ohroženi více než dospělí, avšak děti nejsou vždy schopné upozornit na své zdravotní potíže - příznaky akutní horské nemoci. Proto musí rodiče aktivně pátrat po přítomnosti bolesti hlavy, nevolnosti, zvracení či dušnosti. Hodnocení zdravotního stavu přísluší lékaři, není-li lékař přítomen, je bezpodmínečně nutné sestoupit. Pro kojence a děti s vyšším zdravotním rizikem (předčasně narozené, hypotrofické, chudokrevné a jinak zdravotně oslabené) je pobyt ve výšce nevhodný.

Relativní ohrožení dětí ve srovnání s dospělými není přesněji objasněno, ale zdá se, že ve středních výškách (do 3000 m) není mezi dětmi a dospělými rozdílů. Pro výšky nad 3000 m informace chybějí, doporučuje se opatrnost a je potřeba si položit dvě otázky:  1. Opravdu se to dětem líbí? 2. Není motivací výstupu reklama?

Akutní horská nemoc (AHN)

Stanovení diagnózy AHN: výstup do výšky, několik hodin pobytu ve vyšší nadmořské poloze a nejméně jeden z následujících příznaků: zažívací potíže (nechutenství, nevolnost, zvracení), únava nebo slabost, závratě nebo bolest hlavy a porucha spánku.

Pro prevenci platí, stejně jako pro dospělé:

- dostatečně pomalý výstup (300 m/24 h),

- vyloučení nadměrné zátěže po příchodu do výšky,

- sestup při přiznacích horské nemoci.

 Neexistují experimentální studie o lékové prevenci AHN u dětí (acetazolamid, dexametazon). Léky nelze doporučit a je nutné respektovat pravidla aklimatizace.

Syndrom náhlého úmrtí dítěte.

Definice: neočekávaná a neobjasnitelná náhlá smrt dítěte v prvním roce života

 Případy náhlých úmrtí dětí bez zřejmé příčiny jsou sporným a diskutovaným problémem. Riziko hrozí ve věku do 1 roku věku dítěte, nejvíce mezi 2. a 4. měsícem. Teoreticky platí: čím větší nadmořská výška, tím větší je riziko. V zimě může být dalším rizikových faktorem infekce dýchacích cest. Současná doporučení varují před polohou ve spánku tváří k podložce

OTORHINOLARYNGOLOGICKÁ RIZIKA (ušní, nosní a krční onemocnění)

Bolesti v uších a záněty středního ucha hrozí při náhlých změnách výšky a barometrického tlaku. Kojenci a batolata neumějí vědomě kompenzovat změny barometrického tlaku. Při cestě autem je třeba nechat dítě sát každých 300-500 výškových metrů. Je-li dítě nachlazeno, je nutné mu čistit nos co nejčastěji, častěji je nechat sát, případně cestu přerušit. Nedoporučuje se brát kojence do lanovky, neboť změny tlaku vzduchu jsou příliš rychlé a velké.

Zánět hrtanu se vyskytuje se často v zimních lyžařských střediscích, kde je v místnostech suchý a přehřátý vzduch. Riziko lze snížit zvlhčováním vzduchu.

CHLAD

 Riziko omrznutí a podchlazení je u dětí větší než u dospělých, neboť mají méně podkožního tuku, nižší rezervy energie, vyšší poměr povrchu těla k tělesné hmotnosti, a tudíž vyšší ztráty tepla. Regulace oblékání je pouze v moci dospělých. Relativně velké množství tepla se u dětí ztrácí povrchem hlavy.

 Nedoporučuje se nosit děti v sedačkách, kde mohou rychle vychladnout. Stlačení stehenních tepen zpomaluje krevní oběh v dolních končetinách a hrozí vznikem těžkých omrzlin.

SLUNCE

 Ochrana kůže a očí před UV zářením ochrannými mastmi a účinnými brýlemi je ještě důležitější než u dospělých. Je třeba nosit klobouk (čepici).

VÝŽIVA

 Dostatečný přísun tekutin pitím má zabránit vzniku dehydratace a ohrožení omrzlinami v zimě, úpalem v létě a poškození šlach a chrupavek. Nízké energetické rezervy je třeba kompenzovat pravidelným stravováním, nevynechávat denní jídla.

 

Copyright: Lékařská komise UIAA, Official Guidelines of the UIAA Medical Commission

Vol 6. Children Going to the Mountains. 1995

**Rundbrief OeGf.. uvádí několik případů poškození plodu s možnou souvislostí s rychlým výstupem do výšky a autoři konstatují výskyt poškození chladem, slunečním zářením aj. faktory u nejmenších dětí.

 

2002

5. SVĚTOVÝ KONGRES HORSKÉ MEDICÍNY A FYZIOLOGIE VYSOKOHORSKÝCH VÝŠEK, BARCELONA 18.-22. DUBNA 2002

 

DĚTI V HORÁCH

Úvahy o trekkingu s dětmi bez ohledu nad nadmořskou výšku (Susi Kriemler, Curych/SUI)

Trekking může být pro děti stejně prospěšný a užitečný jako pro jejich rodiče.

Avšak: děti musí vědět, co je čeká. Snadno je činnost omrzí a unaví fyzicky i psychicky. Čímmenší dítě, tím menší rezerva výkonu, jejich organismus pracuje blízko maximálních schopností (v 6 letech téměř na 100% VO2max). Bez ohledu na hald a žízeň jedí a pijí, co mají rádi anebo co je láká (pozor na jedovaté rostliny). Jsou citlivější k působení slunce a chladu. Jsou náchylnější k těžkým, život ohrožujícím, onemocněním, mezi které patří i průjmová onemocnění s dehydratací. Nemočí-li déle než 8 hodin, jde o dehydrataci. Roztok pro rehydrataci: voda s džusem (2:1), lžička soli, 1-2 lžičky cukru. Nejmenší děti neudrží moč a stolici.

Příprava a zásady pro bezproblémový trekking:

  1. Před výpravou trénink v přírodě (stanování, vaření).
  2. Výběr povzbuzujícího programu činnosti jako prevence nudy. „Fun, fun for all“.
  3. Přizpůsobení délky pochodových etap fyzickým a psychickým schopnostem dítěte.
  4. Nezatěžovat děti nošením těžkých břemen.
  5. Zajistit dostatečný přísun potravy a tekutin navyklými potravinami nebo „natrénovaným“ způsobem stravování před výpravou. Zkusit si např. tibetský čaj se solí a máslem. Rezervní potraviny (čokoláda).
  6. Řešení hygienických problémů, zejména u malých děti.
  7. Dostatečné oblečení musí chránit před nepohodlím, podchlazením a omrznutím. Důležitá je pokrývka hlavy, neboť povrchem hlavy se ztrácí 70% vydávaného tepla.
  8. Nutná je ochrana před slunečním zářením: spáleninami, „sněžnou slepotou“. SPF nad 30, kombinace proti UV-A a UV-B. Tričko má SPF jen 5. Léčení popálenin: chladivé obklady, antipruriginosa, nesteroidní antirevmatika, pěny a krémy s kortikoidy.
  9. Lékárnu je nutno sestavit s ohledem na dětské dávkování a lékové formy (kapky a čípky, popis a dávkování pro každé dítě).

Děti ve velkých výškách: Mezinárodní konvence a doporučení. (Susan Niermeyer, Denver,CO/USA)

Publikováno v High Altitude Medicine & Biology, 2, 2001, Nr. 3. Použití: pro lékaře a k výchově a informaci rodičů: plánování cesty, rozpoznání akutní horské nemoci. Skóre příznaků akutní horské nemoci zpravidla lépe zhodnotí poučený rodič, který dítě zná, než lékař.

Akutní horská nemoc u dětí ve výšce 5100 m (Dominique Jean, Grenoble/FRA) HAMB #40 (s. 108)

Měsíční školní výpravy po Chile, Peru a Bolivii, s výstupem na Parinacota (6342 m) se zúčastnilo 23 dětí (8 chlapců a 15 dívek) a 19 dospělých osob. Skóre AHN a SaO2 se u dětí a dospělých nelišily (ve výškách 3400, 4200, 4700 a 5100 m). V 5100 metrech se příznaky vysokohorského otoku mozku vyskytly u 3 dětí a 3 dospělých. Přetlaková komora byla použita v léčení jednoho dospělého a 3 dětí společně s dexamethasonem, Ostatní dospělí byli léčeni acetazolamidem nebo sestoupili. Ve všech případech příznaky rychle ustoupily. Lze soudit, že aklimatizace u 13-15 letých dětí probíhá stejně jako u dospělých.

Dvouleté sledování malých dětí ve výškách 3200 – 4000 m v La Pazu, Bolívie (Guillermo Torrico, La Paz/BOL) HAMB #45 (s. 110)

Novorozenecká úmrtnost v Bolivii je vysoká a s výškou stoupá. U narozených předčasně a s nízkou porodní hmotnosti je riziko onemocnění a případného úmrtí (u nízké porodní hmotnosti) vyšší.

Charakteristiky rychlost růstu a vývoje u vysokohorské peruánské populace v různých socio-ekonomických podmínkách (Guy Pawson, San Francisco, CA/USA) (#170)

Po 12. roce věku dochází v méně příznivých socio-ekonomických podmínkách ke zpomalení tělesného růstu.

Čínské děti narozené ve výšce na Tibetské náhorní plošině. (Wu TY, Xining/CHN) (#174)

Ve výšce 3000-4000 m se nízká porodní hmotnost (pod 2500 g) vyskytuje ve 12-28% a vyšší novorozenecká úmrtnost nutí rodiče k přestěhování do menší výšky do dosažení 5. roku věku dítěte. Tyto děti jsou paradoxně připraveny o příležitost časné adaptace na výšku. Na rozdíl od dospělých není aklimatizace u dětí provázena zvýšeným počtem červených krvinek jako u dospělých, nýbrž výrazným zvýšením tlaku v plicnici a častým výskytem vysokohorské srdeční nemoci (SIMS v 1% ve výšce 3050-5188 m). V těžkých případech je nutné přestěhování do nížiny, avšak někdy je průběh tak rychlý, že úmrtí nelze zabránit. Doporučuje se strávit nejméně jeden rok v nížině, aby se zabránilo návratu onemocnění.

U dětí narozených ve výšce byl ve zvýšené míře zaznamenán výskyt vrozených srdečních vad (1.15%).

 

HOME            Současně platný konsensus: Children at altitude Consensus statement 2001.pdf